Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Intervalové tréninky u psa

Pod názvem tohoto článku nehledejte žádnou vědu, magii, nadpřirozeno ani „šestý smysl“ psích psychologů. Jde o soubor několika typů tréninků, které většina aktivních sportovců velmi dobře zná. Budeme se bavit o intervalovém tréninku a o některých jeho mutacích. Tato tréninková metoda je velmi efektivní za předpokladu, že dokážete zručně a variabilně pracovat s tréninkovým plánem Vašeho psa.

 

Následující text popisuje systém tréninků, které praktikujeme nejen my, ale i mnoho jiných českých předních kynologů. Nutno podotknout, že v nové knize „Běhej se psem“ od Šimona Cipra jsem se u kapitoly o tréninku usmíval s pocitem, že vidím mnoho aspektů tréninku stejně jako autor.

Hned na úvod si vymezíme některé pojmy, abych předešel případné dezinformaci v terminologii. I zde se pojem intervalový trénink liší od systému tréninku lidských sportovců, a to z prostého důvodu. To, co je pro našeho psa intervalovým úsekem, je vzhledem k délce mezi běžeckou veřejností bráno jako speciální tempo. Běžci vynaloží při intervalovém tréninku obvykle od 80 % do 90 % maximálního úsilí, zatímco u psů jezdíme úseky volně, střední intenzitou nebo velmi rychle. Tréninky psa vždy provádíme na koloběžce nebo kole, nikdy ne při běhu. Tím vyřadíme možnost, že by pes musel rvát stále větší zátěž kvůli vzrůstající únavě běžce.


Zajímavost: Nepsaným autorem intervalových tréninků je v ČR Emil Zátopek, který v době své největší slávy denně nabíhal intervaly v objemu až 80x400m s 200m meziklusem mezi úseky. Pro představu - jeho tempo meziklusu 4:50-5:10 min/km by bylo pro valnou část současné canicrossové veřejnosti rychlé až závodní tempo.

 

Intervalový trénink

Intervalový trénink není doménou běžců. Tento výraz a systém se používá napříč všemi sporty. Jde o jednoduchý, avšak účinný systém trénování. Už ze slova interval je zřejmé, že se bude jednat o trénink skládající se z několika tréninkových jednotek. Na rozdíl od běžeckého pojetí tohoto tréninku, kde intervalový trénink značí běh středně krátkých úseků v zátěži blízké anaerobnímu prahu, budeme sestavovat úseky o různých délkách v zápřahu v různých rychlostech od nízké rychlosti až po tu, která se blíží závodnímu tempu. Aby byla zajištěna vysoká variabilita, která eliminuje tréninkové stereotypy, dělíme naše tréninky na stejně dlouhé úseky, pyramidu, stupňované úseky, časové úseky nebo nahodilé úseky.

 

Pauzy mezi úseky

Proč se mezi úseky zastavuje? Je nutné úplně zastavit nebo lze pokračovat, ale volnějším tempem? Pauza slouží k zotavení před následujícím úsekem. Tělo odbourá nahromaděný laktát, svaly lehce zregenerují, srdeční tep poklesne a dech se uklidní. Ideální stav pro další úsek, ale proč to vůbec mám dělat? Kdybych si nedopřál pauzu, tak bych tělo hnal nad práh. Tj. do fáze, kdy se začíná hromadit tolik laktátu, který už tělo nedokáže účinně odbourávat. Narůstá kyslíkový dluh a v této fázi už nerozvíjíme tempovou vytrvalost, ale jedeme tzv. „na krev“. Pauza nám tedy umožňuje opakovat více úseků ve stejné rychlosti a tím lépe rozvíjí trénovanou schopnost. To je teorie, která platí pro lidské sportovce. U psa je vše jinak. Vzhledem k obrovské vitální kapacitě plic se nám pravděpodobně nepodaří dohnat pravidelně sportujcího psa do fáze, kdy by se začal enormně hromadit laktát. Reálnou hrozbou je však přehřátí. Proto psům dopřáváme pauzi hlavně pro oddych spojení se snížením tělesné teploty.


Stát nebo klusat? Nejlepší způsob regenerace při pauze je chůze a volný pohyb, protože při úplném zastavení hrozí zatuhnutí svalů. To se psu bohužel špatně vysvětluje, zejména, když je v módu „taháme“. Proto psy v pauze pouštíme na volno a necháváme je volně poklusávat v okolí. Pak následuje zápřah a další úsek.

 

Stejně dlouhé úseky

Skladba úseků o stejné vzdálenosti. Součtem vzdáleností úseků bychom se měli dostat na finální vzdálenost, kterou hodláme se psem trénovat. V ideálním případě bude součet o 10-20 % větší, než je finální vzdálenost. Pro příklad: Chci závodit se psem na závodních tratích do 5 km. Takže mou finální vzdáleností je 5000 metrů. Úseky tedy budu sestavovat třeba takto: 5x1000 m nebo 3x2000 m nebo 4x1500 m. 

Obecně platí, že čím je úsek delší, tím je tempo volnější. Důvod pro to je snadný. Vysoká rychlost v kombinaci s velkou vzdáleností psa vyčerpává a přehřívá. Ačkoliv první úsek zajede bez kolísání na rychlosti, tak druhý už může být volnější a ve třetím ztratíte výrazněji více na výkonu. To by se nemělo v tréninku stát. V intervalovém tréninku by měly být všechny úseky +/- stejně rychlé. Tím zajistím, že trénink bude efektivní. Pokles tempa značí únavu a při únavě strádá i trénink. Pes se hůře učí novým dovednostem a z pohledu metabolismu také zrovna nejásá. Stejně jako v každém sportu i zde platí, že chvátat se má pomalu...

Zajímavost: Vysoká rychlost tréninku je pro mladého psa s nedokončeným vývojem kostry/kloubů velmi nebezpečná. Rozsah pohybu při cvalu/sprintu je velký a enormně zatěžuje šlachy a klouby. Pravidelným tréninkem ve vysoké rychlosti může dojít i k trvalým problémům.

 
Časové úseky

Řídíme se stejným pravidlem jako u úseků vzdálenostních. Jejich součet by měl dávat dobu, tedy celkový čas, po který plánujeme jet závod. Ideálně opět s přesahem 10-20 % jako rezervou pro mírné nepřesnosti měření pořadatelů a železnou rezervu pro závod. Když uvedu pro příklad jezdce X, který chce jezdit 5000 m v čase 12 minut, tak jeho trénink může vypadat takto: 4x3,25 minuty v submaximálním tempu nebo třeba 2x6,5 minut v tempu, kdy psu nepomáhá a udržuje ho pod submaximální rychlostí. Základem úspěchu je vždy to, aby pes dokázal zdolat úseky vždy ve stejné průměrné rychlosti, pokud to terén dovoluje, a po posledním úseku měl dost síly na minimálně jeden až dva další úseky ve stejném tempu. V očích závodníka plného ambicí je to pomalu a málo.

 
Pyramida

Je dokonalým nástrojem pro nabourání stereotypu. Jak název napovídá, tak budeme měnit vzdálenost nebo dobu trvání úseků současně s průměrnou rychlostí jednotlivých úseků. Pro snazší pochopení si vše vysvětlíme na obrázku níže. Tam je patrné, že delší úseky pojedeme volnější rychlostí. Jak rychlost roste, tak se úseky zkracují. Údaje berte pouze jako ilustrační, rychlosti a vzdálenosti se samozřejmě liší v závislosti, na jaký typ závodu trénuji a s jakým psem trénuji.

 
Stupňované úseky

Další z řady tréninků, kterým lze snadno rozbít jednotvárnost tréninků. V tomto případě stupňujeme tempo nebo vzdálenost k pomyslnému vrcholu. Mezi úseky jsou opět pauzy ke krátké regeneraci. Součet vzdáleností nebo času temp by měl opět dosáhnout finální vzdálenosti.

Nebudu zde popisovat konkrétní rychlosti, ve kterých by se trénink měl provádět. Tento údaj by byl velmi orientační a při špatné aplikaci nebezpečný. Při stupňování rychlosti v tréninku je důležité držet se tzv. selského rozumu, znalosti svého psa, jeho aktuální kondice, jeho věku a dalších faktorů, které zajistí, že trénink bude bezpečný.

Zajímavost: Komplexní posilování periferních svalových skupin a hlubokých stabilizačních svalů nemusí mít vždy přímý vliv na výkon, ale je nejlepší prevencí zranění. Dobře posílený systém periferních a stabilizačních svalů však může mít rozhodující vliv na výkon v případě, že hlavní svalové skupiny začínají selhávat vlivem únavy. Tělo reflexivně zapojí tyto svaly jako podporu svalů hlavních a oddaluje tak jejich únavu a případný kolaps.

Závěr

Intervalový trénink je neoddiskutovatelně velmi efektivním tréninkovým nástrojem. V případě nesprávné stavby tréninku, kdy budete moc tlačit na svého psa nebo naopak budete trénovat značně pod jeho možnosti, se ovšem nemusí dostavit žádné výsledky, dokonce může dojít ke zhoršení výsledků. Proto je velmi důležité umět pracovat se svým psem a s dávkováním tréninků.
Používejte zdravý rozum, to že jste si do plánu zapsali intervalové tréninky v určitém objemu neznamená, že je bezmyšlenkovitě natrénujete. Vždy trénink přizpůsobte stavu psa a okolním podmínkám. Přední čeští závodníci spíš než na tréninkový plán dají na vlastní úsudek a dle světových žebříčků nejen v mushingu, ale i v ostatních sportech je to zjevně dobrý způsob tréninku.