Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Messiho pojetí: Jak (ne)bojovat s útěkářem - 4.díl

 

V tomto díle se Vám tedy pokusím vysvětlit, jak a proč pracovat s konejšivými signály.

Co mi tedy pomohlo dosáhnout svého cíle?

  1. Číst konejšivé signály svého psa a umět je použít v praxi
  2. Kritické přivolávačské hry (Klecové hry, Chyť obojek, Je to Tvá volba, Volej jednou)
  3. Budovací přivolávačské hry
  4. Shaping
  5. Vybudování pevného vztahu se psem postaveného na VZÁJEMNÉ důvěře

MessiashMěla jsem na paměti, že primárně je pro Messiho důležité, aby věděl, že má danou situaci pod kontrolou. Což ve zkratce znamená, že budeme mít mezi sebou smluvený signál, který když on vyšle, okamžitě danou činnost ukončím, vezmu ho z prostředí pryč (podle toho na základě čeho, on signál použil).  Není třeba složitě takové signály vymýšlet a cíleně trénovat, protože jak je známo, psi již od raného věku takové signály velmi hojně používají a je to pro ně naprosto přirozený způsob komunikace. Tyto signály nazýváme Konejšivé signály“, nejlépe je popsala norská trenérka psů Turid Rugaas ve své knize Konejšivé signály. Již název nám o jejich použití něco vypovídá. Psi je používají v situacích, kdy se snaží ukonejšit, uklidnit, zmírnit nějakou situaci, jiného psa, skupinu psů, sami sebe anebo člověka. Pes dává jejich použitím najevo „Už dost, nech mě, jdi ode mě, přestaň“ anebo „Hladina stresu začíná nabývat vysokých hodnot, začíná být nesnesitelná, chci pryč!, tahle situace mě děsí“ anebo také v situaci, kdy je v pozitivním stresu, tedy v případě, kdy se např. hodně těší na procházku a spoustu jiných a jiných pocitů. Samozřejmě si pejsek nemyslí v hlavě přesně tohle, jak jsem to sem napsala, ale pro překlad do naší řeči je to myslím ideální. Nejčastěji takové signály můžete tedy u svého pejska pozorovat např. v cizím prostředí, kde se necítí úplně sebejistě, při setkání s cizím pejskem na procházce, při učení nových dovedností (pokud po něm chcete víc než je v danou chvíli schopen zvládnout), při setkání se s předmětem či osobou, ze které má strach, a ano také v situaci, kdy očekává trest. Váš pes je tedy určitě také používá a ne jen tak jednou za čas, ale mnohokrát za den.

 

MessiashNejhorší situace, která může nastat, je taková, kdy se pejsek snaží konejšit a Vy (ten, kdo by měl být jeho oporou) ho i přes to donutíte v daném prostředí zůstat anebo ho ještě navíc potrestáte. Pokud je se psem takto po nějakou dobu zacházeno (a že je to bohužel velmi časté), potom se samozřejmě naučí několik zásadních věcí do života – 1. Na pánečka se nemůžu nikdy spolehnout, chová se nepředvídatelně a nespravedlivě, nemám k němu tedy žádnou důvěru. 2. Každou vyhrocenou situaci musím vzít do svých rukou. 3. Konejšivé signály nemá smysl používat, zkusím něco jiného (zavrčení, kousnutí, napadení atd.). Možná si teď říkáte „Panebože, co jsem to za majitele psa, když se k tomu svému takhle chovám?“ a možná se i trochu stydíte a na veřejnosti byste to jen neradi přiznávali. Bohužel čas už zpátky nevrátíte, abyste měli doma zase to malé neposkvrněné štěňátko a mohli začít znovu, proto to nejlepší, co můžete udělat je začít sledovat konejšivé signály svého psa (někteří psi pokud jsou hodně zrazení, budou používat třeba jen jeden, dva a to ještě ne příliš často), zapamatovat si je a začít na ně co nejdříve reagovat.

Pro lepší identifikaci konejšivých signálů Vašich pejsků vyjmenuji ty nejčastější. Rozhodně pokrčování tlapek, zejm. přední, ale někteří pejsci pokrčují i zadní. Klopení uší podél hlavy, protahování pysků dozadu, olizování, zívání, odklápění hlavy či pohledu pryč od místa, kde se nachází daný pes, člověk či předmět. Uklánění přední části těla k zemi, ztuhnutí, vrtění ocasem, očichávání země, vzduchu, ničeho. Ztuhnutí celého těla, otáčení celého těla pryč anebo naopak dotýkání se určité části psího těla s předmětem, které mu způsobuje strach. Lehání na zem, odhalování slabin, stahování ocasu. U některých psů s velmi špatnými zkušenostmi jsem vysledovala také použití tzv. naučeného chování, které mu v minulosti přinášelo úlevu.

klecV případě Messiho víte, že nesnášel psy. Proč? To jsme si již popisovali v předešlých dílech. Abych tedy vybudovala jeho důvěru v mou osobu, naučila jsem se signály, které Messi často používal (Messi je neuvěřitelně komunikativní pes, používá je velmi často a ve velkém množství), začala jsem na ně reagovat a začala jsem je používat i já směrem k němu. Tak např. poprvé jsem použila zívání v situaci, kdy byla venku bouřka a on chodil po místnosti a byl ve stresu, já jsem si klidně lehla na gauč a nahlas jsem si zívla jakoby nic. Byla to velmi legrační situace, protože v tu chvíli sebou Messi trhl a prudce se otočil směrem ke mně, já jsem se tvářila jakoby se nedělo nic zvláštního, chvilku mě pozoroval a pak se otočil směrem k oknu a začal se věnovat bouřce, znovu jsem hlasitě zívla, v ten moment sebou Messi zase trhl, otočil se směrem ke mně, já si znovu zívla a on vyskočil snad metr do vzduchu a rozběhl se přímo ke mně, strašně radostně vrtěl ocasem, mazlil se se mnou jak jen to šlo a po několika minutách spokojeně usnul vedle mě na gauči. Od té doby jsem u něj už nikdy nezaznamenala jakýkoliv náznak strachu z bouřky. V běžném životě jsem tedy začala na jeho signály okamžitě reagovat, a pokud jsem viděla, že za nějakým pejskem nechce jít anebo nechce být v určitém prostředí, okamžitě jsem ho vzala pryč a dělala jakoby nic.

Ode dne, kdy jsem takto začala komunikovat se svým psem, se všechno strašně rychle zlepšovalo, jak naše vzájemná důvěra, tak i jeho strach z nucených pobytů se psy se zmírňoval. Messík prostě získal onu důležitou kontrolu nad situací, zjistil, že kdyby náhodou hrozilo velké nebezpečí, existuje jednoduchý signál, který ho“zachrání“, proto se jeho sebedůvěra ve společnosti cizích psů hodně zvedla a přestal mít strach, díky tomu přestal startovat na každého psa, kterého jsme potkali. Dneska už je v pohodě s 90% psů, a to že si nerad hodiny hraje se psy, se nezměnilo, prostě je rád sám se sebou a já to respektuji.

Autor: Tereza Hladká

Foto: Jan Hladký