Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 
Messiho pojetí - Jak (ne)bojovat s útěkářem 5.díl
 

Jako mávnutím kouzelného proutku se náš vztah a spolupráce zlepšovali ze dne na den díky „Přivolávačským hrám“. Autorem těchto her je kanadská trenérka psů Susan Garrett, počet her se udává přibližně něco málo přes třicet, ale dle mých zkušeností si jich dle základů a pravidel můžete vymyslet spousty.

Spousty z nich jsem si např. mírně poupravila tak, aby mně i mým psům co nejlépe vyhovovaly, potom se již nabízí otázka, zda je vhodné či zda jsem kompetentní k tomu, abych i mnou mírně poupravené hry nazývala stále „přivolávačskými“, to bychom museli nechat na samotné Susan. Podle mého názoru jde ale zejména o to, zda stále při hraní dodržuji daná, velmi důležitá, pravidla a tuto podmínku, myslím, velmi dobře splňuji. Susan hry rozdělila na několik základních skupin, kdy je určitá skupina her vždy zaměřena na vytvoření souboru konkrétních vzorců chování a všechny tyto skupiny her v podstatě na konci poskládáte dohromady jako puzzle a „sestavíte“ tak slušně vychovaného, šťastného psa.

V tomto článku nebudu příliš podrobně popisovat teorii jednotlivých her, protože dle mých zkušeností by spousta z toho mohla být vytržena z kontextu a dále nevhodně použita či pochopena. Pokud Vás zaujaly a rádi byste je zařadili do svého života se psem, navštivte nějaký praktický seminář, kde Vás trenér seznámí s jednotlivými hrami a naučí Vás je dobře a efektivně používat.

Nejkrásnější na „Přivolávačských hrách“ je ta obrovská spousta zásad chování, které psovi vybudujete. Někdy si dokonce při hraní jednotlivých her nedokážete uvědomit, co vše vlastně svého psa učíte. O to hezčí je okamžik, kdy přijdete na to, že Váš pes se chová přesně tak, jak jste si přáli.

Jak jsem již zmiňovala v předešlých dílech, Messi měl velký problém ovládat se v přítomnosti pamlsků, jídla, zvěře, zajímavých fen a naopak si nechtěl se mnou vůbec hrát, nechtěl se mnou za žádných okolností spolupracovat v přítomnosti jakéhokoliv zajímavého podnětu. To bylo hodně nepříjemné a samozřejmě jsem si moc přála to změnit. Náš vztah se začal zlepšovat již se změnou přístupu, tedy díky celkové změně tréninku, ale hlavně díky hrám.

Zpočátku jsem měla za cíl naučit Messiho radostně a rychle přibíhat na zavolání, vůbec mi nezáleželo na nějakém předsedání či přiřazování se k noze po zavolání, chtěla jsem hlavně, aby zkrátka kdykoliv co nejrychleji přiběhl, aby měl z přivolání radost a snad si i přál, abych ho zavolala. To byl velký cíl a „světe div se“ v jednodušším prostředí začal perfektně reagovat již po týdnu! Takový úspěch mě utvrdil v tom, že tato cesta je správná a tak jsem díky hrám přivolání budovala, budovala a budovala, již po několika málo týdnech jsem byla schopná Messiho přivolat na všech možných místech. Byl to pro nás pro oba opravdu velký úspěch, který měl ale jeden zásadní háček. Potřebovala jsem přece také Messíka naučit, aby aktivně nevybíhal za zajímavými podněty, aby se ode mě sám od sebe nevzdaloval, aby nehonil zvěř atd. Jak tohle vše psa naučit už je možná některým z Vás jasné J Ano, také díky „Přivolávačským hrám“. Jedna skupina her totiž slouží k tomu, abyste psa naučili namísto síly používat hlavu. Tyto hry budují tedy u psa sebekontrolu, jinými slovy – pes se naučí více používat mysl, naučí se přemýšlet nad důsledky svého chování. Pokud chtěl Messík něco konkrétního získat, choval se instinktivně, a tedy např. zvěř se snažil získat tím, že ji honil, pamlsky se snažil získat tím, že se po nich vrhal a pokud byly na hůře přístupném místě, dobýval se k nim silou, když chtěl jít ven z baráku, snažil se dostat ven skákáním a škrábáním na dveře atd. atd. Toto všechno byla chování, která pro mě v běžném životě nebyla zrovna ideální, chtěla jsem je změnit. Díky zařazení her na principu „Je to Tvoje volba“ jsem již první den byla schopná psa naučit nedobývat se do pamlsků v dlani, zjistil, že k získání dobrých pamlsků stačí se uklidnit, nesnažit se je sebrat a pozorovat je. Po tomto prvním úspěchu jsem začala tento princip používat, kde se jen dalo. A tak po přibližně dvouměsíční práci ode mě Messi přestal utíkat v jednodušším prostředí, prostředí jsem postupně ztěžovala,  až jsme se dostali i do prostředí, kde se běžně vyskytuje zvěř, v tomto nejtěžším prostředí mi Messi přestal utíkat po přibližně šesti měsících budování. Paralelně se sebekontrolou jsem trénovala se svým bíglem oční kontakt, to je cvik, kdy má pes za úkol dívat se mi do očí. Toto chování nesmí být pod kontrolou signálem, chci přeci, aby se o oční kontakt snažil stále a sám od sebe (vyjma povelů volnopřiprav se, apod.). Tento cvik jsem spojila se sebekontrolou tím způsobem, že kdykoliv chtěl získat něco hodnotného, věděl, že se stačí uklidnit a podívat se mi do očí. Díky velmi dobře zvládnutému tréninku vlastně psovi vštípíte myšlenku, že srnku (či cokoliv jiného) získá jedině tímto chováním, pes si myslí, že pokud se srnku bude snažit získat vyběhnutím, zmizí mu a nezíská ji. Další radostnou zprávou pro Vás je, že díky principu přenosu hodnot se hodnota všech zajímavých činností či podnětů přenáší na Vás. Messi si tedy vlastně myslí, že jsem jakýsi kouzelník, který má pod kontrolou všechny jeho oblíbené věci či činnosti, mám pro něj tedy obrovskou nevyčíslitelnou hodnotu. Samozřejmě je velmi podstatné, aby byl Váš pes opravdu dle pravidel fair play odměňován. Pokud bych toto chování vybudovala, přestala mu za kontrolu odměny dávat, určitě by mi to nefungovalo a můj vztah s Messíkem by nebyl vůbec dobrý.

„Přivolávačské hry“ toho u Messiho vybudovaly velkou spoustu a asi bych musela vydat knihu, abych se o to všechno s Vámi podělila. Za to nejzásadnější, považuji hru se mnou („Ano, Messík se se mnou strašně rád a horlivě přetahuje“), sebekontrolu, přivolání, klid a odpočinek v kleci, odložení, kontrolu vs. drive, reakci na první povel, a mnoho mnoho dalšího…

Bude pro mě velkou odměnou, když se hned dnes vrhnete na hry se psem a začnete budovat.

Autor: Tereza Hladká

Foto: Jan Hladký